Ekonomové a COVID 19

Situace kolem COVID 19 přinutila spousty skvělých vědců a inteligentních lidí přesměrovat svoje myšlenky k současné situaci. V posledních dnech se u mě minutáž (v tomto případě bych klidně mohl použít neexistující slovo hodináž) strávená na Twitteru výrazně navýšila, a to díky tomu, že právě na této platformě lze nalézt mnoho skvělých textů, návrhů a myšlenek. Kromě toho, že teď bedlivě sledujeme tweety epidemiologů, čteme neveselé projekce od response teamu Královské univerzity a snažíme se pochopit alespoň základní zákonitosti tohoto odvětví, objevuje se také přehršel článků ekonomů, jež se snaží nabídnout svůj pohled na nastalou situaci, resp. načrtnout jakým způsobem lze co nejefektivněji bojovat s dopady šíření COVID 19. Účelem tohoto článku je pak shrnutí textů či tweetů, které se mi jeví jako přínosné.

Začít musím souhrnem od Richarda Baldwina a Beatrice Weder di Mauro, kteří pod hlavičkou VoxEU zveřejnili e-knihu zahrnující 24 textů k tématu řešení dopadů šíření nového koronaviru (odkaz zde). Některé z textů v knize zahrnutých jsem četl na jiných platformách a chtěl jsem je původně vkládat do tohoto článku jednotlivě, jednalo se o opravdu podnětné texty. Zbylé mám teď příležitost číst přehledně na jednom místě, fantastický nápad! Doufám, že se tento počin dostane k co nejširšímu čtenářskému publiku, třeba i pod ruku tvůrců hospodářských politik...

Můj seznam se díky zahrnutí některých textů ve výše zmíněné e-knize smrsknul, tudíž dále doplňuji texty, které se do ní nedostaly. První je od Emmanuela Saeze a Gabriela Zucmana (zde). Zapomenout samozřejmě nelze na rychlou reakci Grega Mankiwa (zde) či na text Vitora Gaspara a Paola Maura (zde). Jako další přidám článek od Jaye Shambaugha (zde).

Vše výše zmíněné je buď psané v obecné rovině, případně pro zahraniční případy. V České republice shrnul některé z bodů ve výše zmíněných článcích pro české čtenáře Filip Matějka z IDEA při CERGE-EI (zde). Hezký vhled do základů epidemiologie a popis toho, o čem je dnešní situace pohledem ekonomie zveřejnili pod IDEA Jakub Steiner, Daniel Münich, René Levínský, Vladimír Novák a Ludmila Matysková (zde). Na webové stránce IDEA dnes byla zveřejněna tato iniciativa; nezbývá než doufat, že její dopady nezůstanou jen u generování čtenářů z řad ekonomů, ale proniknou i do širší veřejnosti (novináři všech médií, zbystřete!), ideálně pak k tvůrcům hospodářských politik...

Mnozí ekonomové prozatím své vhledy nepublikovali ve strukturovaných textech, avšak hýří jimi na sociálních sítích. Zajímavých vláken jsem za poslední týden přečetl desítky, zde přikládám pár z mého pohledu nejlepších. Ricardo Reis z London School of Economics zde, zde a zde, Sascha Steffen z Frankfurt School zde, Vitor Constâncio, bývalý viceprezident ECB, zde a zde, Fabio Ghironi z University of Washington zde, Iván Werning z MIT zde, Eric Lonergan (soukromý sektor) zde, Betsey Stevenson z University of Michigan (působila v administrativě B. Obamy) zde a zde či Justin Wolfers z totožné univerzity zde, zde nebo zde. No a na závěr si dejte toto...

Článek jsem si napsal tak trochu i pro sebe, abych měl výše zmíněné odkazy přehledně na jednom místě. V průběhu času budu pravděpodobně text rozšiřovat o další.

---------------

Aktualizace (20. 3.)

Jak jsem slíbil výše, přidávám další texty, které jsem zaregistroval/byl jsem na jejich opomenutí upozorněn po napsání článku. Velmi doporučuji text Wojciecha Kopczuka (zde, případně zde v pdf verzi). Na devastující efekty, které mohou mít pro nezanedbatelnou část občanů České republiky vládou přijímaná opatření, se snaží upozornit ve společném článku Jiří Skuhrovec a Michal Šoltés (zde či zde).

---------------

Aktualizace (21. 3.)

Po jednom dni pauzy pokračuji v aktualizaci. Začněme texty, které byly zveřejněny pro české prostředí. Zde musím doporučit článek Daniela Münicha z výše zmiňované iniciativy IDEA (zde). Dále je skvělé, že Filip Pertold dostal prostor v rozhovoru pro Hospodářské noviny (zde), v němž oceňuji mj. akcentaci mezinárodní kooperace. Její šíře bude hrát v současné situaci klíčovou roli. Přikládám také odkaz na dashboard od projektu COVID19CZ.

Co se zahraničních prací týče, před chvílí jsem narazil na text trojice autorů, jimiž jsou Martin Eichenbaum, Sergio Rebelo a Mathias Trabandt (zde). Jejich snahou je rozšířit kánonický epidemiologický model o prvky makroekonomických modelů, tak aby v rámci tohoto „mix“ modelu šlo zkoumat interakci mezi opatřeními, jejich (makro)ekonomickými dopady a efekty na (ne)šíření pandemie. Kdo mě zná, asi pochopí moji slabost pro tyto autory (jedná se o DSGE guys, z jejichž paperů jsem toho studoval mnohé). Na článek jsem narazil před několika minutami, tudíž přiznávám, že jsem ho nečetl. Pokud někdo již ano, budu rád za referenci. Já se jdu se pokusit jejich SIR-Macro model nastudovat a posléze možná svůj komentář přizpůsobím...

A abych nezapomněl, opět pár odkazů na podle mě zajímavé tweety. Joseph Gagnon (dříve Fed či US ministerstvo financí, dnes PIIE) sice neříká nic objevného, ale jsem rád za každého, kdo se dostane se svým sdělením do médií s širším dosahem (zde). To stejné platí pro Kena Rogoffa (Harvard University) (zde). Justin Wolfres mě tímto retweetem upozornil na první US banku (BoA), která spouští program odkladu splátek. Vitor Constâncio opět upozorňuje na prudce klesající inflační očekávání (zde). Důležitý krok, a to trochu stranou větší pozornosti médií, podle mě včera udělal Fed, více v tweetu od Heather Long z The Washington Post. Nevesele se situace jeví v USA, o čemž tweetuje opět Justin Wolfers (zde a zde). Na predikci nových žádostí o podporu v nezaměstnanosti od Goldman Sachs poukazuje David Andolfatto ze st. louiského Fedu (zde). Závěr opět trochu odlehčím, sledujte Fauciho (zde)...

---------------

Tedy ještě jeden článek vznikl, skoro bych zapomněl na společný text ex-viceguvernéra M. Hampla a  ex-guvernéra Z. Tůmy (zde). Při čtení článku jsem nabyl dojmu, že autoři ho tvořili na základě, pro účely takového textu, ne zcela dostatečně velké informační množiny. Zmíněné pány za jejich práci v ČNB respektuji; mám za to, že tam při svém působení patřili k tomu nejlepšímu. Snad ale nikoho neurazí, když si pokorně uvědomujíc moji pozici mladého studenta teprve se hlásícího na Ph.D. tuto poznámku neodpustím.

---------------

Ad článek Hampla s Tůmou: Netrvalo to příliš dlouho a Filip Pertold s Michalem Šoltésem sepsali reakci, v níž velmi srozumitelně ukazují, že argumentace bývalých centrálních bankéřů opravdu nestála na příliš pevných základech (zde)...

---------------

Poslední aktualizace (28. 3.)

Po pár dnech jsem se dokopal k ještě jedné aktualizaci, která však s vysokou pravděpodobností bude již poslední. Článků a zajímavých postřehů se v současné chvíli objevuje tolik, že již nepovažuji za možné provádět solidní rešerši bez přílišné selektivnosti navázané na zájmy autora. Takže se ještě naposledy pokusím odkázat na co nejširší spektrum zajímavých článků, rozhovorů, videí a tweetů (Twitter odkazy jsem nakonec vynechal, viz konec). V této aktualizaci zajisté budou chybět některé články a tweety, které jsem při jejich čtení chtěl zahrnout, ale v současné chvíli si na ně bohužel zrovna nevzpomenu a nemám je nikde uloženy. Od poslední aktualizace je to týden, což se mi vzhledem k počtu nových článků, které v současné chvíli na téma COVID 19 denně vznikají, jeví jako předlouhá doba.

Začněme domácím rybníčkem. Za prvé bych rád znovu připomněl výše zmíněnou iniciativu IDEA, v rámci níž vzniklo již několik přínosných textů. Všechny jsou k nalezení zde. Zdůraznit bych chtěl zejména jejich novou iniciativu Model antiCOVID-19 pro ČR, o níž je více info zde. Jsem zvědavý na výstupy, doufám, že budou komunikovány i s detailnějším matematickým popisem modelů, což mi u některých zahraničních zveřejněných simulací chybělo. Na druhou stranu dokážu pochopit, že čas v tomto případě hraje důležitou roli a je třeba bedlivě vážit čemu teď věnovat energii.

Dále doporučuji některé články/rozhovory, na něž jsem narazil na sociálních sítích. Skvělý text sepsal právě jeden z koordinátorů výše zmíněné iniciativy věnující se epidemilogickému modelu pro ČR René Levinský (zde). Ten také krátce shrnul některé důležité body týkající se současné situace ve videorozhovoru zde. Velmi rád jsem za to, že v médiích se dostalo relativně velké pozornosti Filipu Matějkovi (rozhovory např. zde či zde). Velké plus mají Piráti a hnutí STAN za nominaci Matějky do krizového štábu.

Z posledních dvou odstavců jsem vlastně nezmínil nikoho mimo CERGE-EI, což může ukazovat, že myšlenka o mé přílišné informační selektivnosti z titulu snahy o úsporu času byla správná. Nebo prostě jiné ekonomické instituce nic zajímavého a přínosného nad rámec návrhů lidí z IDEA v současné chvíli neprodukují (opravdu nepočítám „články pro články“ za pouhým účelem zviditelnění v médiích). Rozhodnutí nechám na čtenáři. No nic, pojďme na zahraničí.

Začněme nejdříve polo-zahraničím, tedy Slovenskem. Od našich sousedů tu mám jediný odkaz, jímž je zveřejnění modelu pro šíření COVID 19 pod Inštitútem zdravotnej politiky, poradním orgánem tamního ministerstva zdravotnictví (link na model i se zdrojovým kódem zde).

Ze zahraničních textů nelze nezmínit review projekcí provedených Královskou univerzitou (zde). Autoři dle mého správně upozorňují na některé problematické předpoklady, na nichž model (jedná se o druh SEIR modelu, pro zájemce základní vhled v češtině např. zde od str. 74, epidemiologické modely obecně od str. 69; pro nás laiky může svoji roli při představování těchto druhů modelů sehrát také stará dobrá wiki) používaný pro zmíněné projekce stojí. Výsledky lze jen ztěží považovat za solidně robustní, což je zásadní problém nejen článku zveřejněného Královskou univerzitou...

Asi vcelku očekávaně nastává velký problém při snaze o vhodnou kalibraci parametrů modelů. Vzhledem k biasu při testování je disponováno prozatím málo kvalitními daty, což při snaze o odhad hodnot parametrů modelů znamená zásadní omezení. Jaký dopad může bias při testování mít na chybu odhadu smrtnosti zkouší v tomto článku diskutovat Eran Bendavid, Jay Bhattacharya, and Neeraj Sood. Za mě bych možná ani tolik nevěnoval příliš silnou pozornost číslům, s nimiž autoři v textu operují, přeci jen se jedná o pouhé extrapolace z velmi malých vzorků jejichž reprezentativnost je s velkým otazníkem; důležitost článku spíše spatřuji v tom, že zdůrazňuje jak naprosto zásadní je získat o COVID 19 kvalitnější data. Bez nich budeme s velkou pravděpodobností činit rozhodnutí s rouškami nasazenými nejen přes ústa, nýbrž také o pár centimetrů výše..

O důležitosti randomizovaného testování asymptotických jedinců se pak v posledních dnech zmiňovalo mnoho ekonomů. Často je to vyjma důrazu na statistické účely ve spojení s možností strategie cílené karantény. Na toto téma doporučuji zevrubný článek od autorů David Berger, Kyle Herkenhoff a Simon Mongey (zde). Výhody a nevýhody testování lidí bez symptomů se pak snaží v článku, který prezentuje způsoby testování v zahraničí, shrnout jeden z textů iniciativy IDEA (zde).

K nápadům Donalda Trumpa se vyjádřil např. Lawrence Summers (zde). Velmi doporučuji interaktivní dílo zveřejněné na stránkách The New York Times (zde). Hezký souhrn faktů týkajících se dění kolem COVID 19 zveřejnil Becker Friedman Institute spadající pod University of Chicago (zde). Pro The Financial Times se k aktuální situaci vyjádřil i bývalý prezident Evropské centrální banky Mario Draghi (zde). V předchozí aktualizaci jsem sdílel článek trojice Martin Eichenbaum, Sergio Rebelo a Mathias Trabandt The Macroeconomics of Epidemics. Pokud někdo nemá zájem číst celý paper, zde je k dispozici souhrn.

V tomto odstavci se nebudu věnovat pouze ekonomům, ale to je ve výsledku jedno. Pro fanoušky videí přikládám tento základní přehledný videosouhrn o simulacích epidemie. Dále pro zájemce připojuji databázi Oxfordu (zde). Pro další vhled do problematiky implementace epidemiologického modelu sdílím tento článek (kolektiv autorů; psáno pro čínské reálie), případně následující text (Andrew Atkeson; pro případ USA).

Tentokrát vynechám Twitter odkazy, už tak je poslední aktualizace příliš dlouhá. Na závěr snad jen doporučím třeba sledovat tenhle reading list.

Tímto článek uzavírám. Omlouvám se za výše komunikovanou selektivnost, té se zcela vyhnout koneckonců nejde. Zároveň budu rád za jakékoliv připomínky, pokud jsem některý z článků špatně uvedl/okomentoval, případně budu nadšený z dalších zdrojů, které mi kdokoliv zašle.

---------------

Z českých textů jsem ještě zapomněl na výzvu Institutu pro sociální inkluzi zveřejněnou zde. Není psána ekonomy, ale rád bych na ní upozornil.

---------------

Málem bych zapomněl na tento dotazník tázající se světových ekonomů na opatření přijímaná v souvislosti s šířením COVID 19, jenž zveřejňuje IGM Forum (Chicagská univerzita). Vše hezky shrnul Justin Wolfers v tomto Twitter vlákně.

Pár bodů k Fedu

Včerejší reakce americké centrální banky vyvolala mnoho emocí a reakcí. Některé z nich nutí k zamyšlení, přičemž se nutně ani nemusí týkat měnově-politické teorie. Pár myšlenek, jež možná stojí za zdůraznění, přikládám níže.

Za vším hledej Trumpa…

…no někdy je asi lepší zůstat u osvědčeného Cherchez la femme, tím bychom se v tomto případě alespoň vyhnuli zkratkovitým konspiracím a ukvapeným myšlenkovým konstrukcím. Někteří analytici, stratégové a finanční experti po dnešním oznámení FOMC Fedu soudě dle výroků na sociálních sítích měli jasno. Rozhodnutí centrální banky má zřejmý důvod, vždyť přeci prezident USA Donald Trump jen pár hodin předtím požadoval výrazné snížení úrokových sazeb. Tudíž není co řešit, Trump Fed ovlivnil, ne?

Lidská mysl je velmi náchylná k automatickému vyvozování příčinných vztahů na základě koincidence dvou či vícero jevů. Pokud však takto přespříliš jednoduše uvažují lidé nazývající se experti, přičemž ke svému na veřejnost prezentujícímu názoru nemají žádnou validní důkazní oporu, působí to přinejmenším komicky.

Nech to spadnout, abych to mohl „nabrat níže“

Od lidí působících na finančním trhu je často slyšet názor, že centrální banky „to všechno hrozně šponují“ a že by nebylo od věci to nechat trochu „klesnout“. Vlastně ani nevím, kde začít…

Je dobré si uvědomit, že lidé žijí také mimo finanční trhy. Fed má mandát zaměřený na cenovou stabilitu a maximální zaměstnanost. Ano, samozřejmě, že musí bedlivě monitorovat dění na finančních trzích, avšak to jen z titulu propojení finančních trhů a reálné ekonomiky, které je např. právě v USA výrazně vyšší než v Evropě. Pokud Fed očekává, že svižný propad na akciových trzích by se mohl promítnout do poklesu poptávky v reálné ekonomice, což by mohlo opět v prostředí zvýšené nejistoty vést k dalším tržním poklesům, a to celé znovu dokola, je nutné, aby věnoval dění na trzích větší pozornost. Ostatně právě toto byla jedna z lekcí, kterou si makroekonomové z poslední finanční krize měli odnést. Vliv finančního sektoru na hospodářském cyklu může být výraznějšího rozsahu, než se uvažovalo v předchozích dekádách (právě díky malému vlivu při hospodářském cyklu v dekádách před finanční krizí se nevěnovalo příliš pozornosti např. finančním frikcím v DSGE modelech; mělo se za to, že to z cost-benefit pohledu nedává význam).

Úzké propojení finančních trhů a reálné ekonomiky v USA pak některým lidem na finančních trzích dává pocit, že Fed je tu vlastně jen pro trhy. Jak jinak si vysvětlit absurdity typu, „centrální banka by měla ještě počkat a nechat to trochu klesat; lepší by bylo, kdyby to nesnižovali a nakoupilo se to víc dole; pár procent níže a už zase reagují“ a mnoho blízkých variací s podobně podivným obsahem.

Nechat to více klesat by možná znamenalo, že to „nakoupíme níže“, ale stejně tak by to mohlo vést k méně firemním zakázkám, x tisíc lidí by bylo bez práce, část z nich bez schopnosti splácet své dluhy (stejně jako mnohé společnosti), vznikal by tlak na pomalejší růst mezd ad.; jednoduše řečeno pomalá reakce centrální banky může hrát zásadní roli, stačí se podívat na srovnání efektů měnové politiky pohotovějších centrálních bank po finanční krizi a jejich počínání srovnat s těmi váhavějšími…

Ne, pár procent dole (rozuměj americké indexy) Fed opravdu nezajímá. Co ale centrální banku zajímat musí, je hrozba prudkého propadu akciových trhů manifestující se v reálné ekonomice přes změnu očekávání signifikantním poklesem poptávky. Podobné propady nejsou na (tý)denním pořádku, určitě nelze při zohlednění potenciálních rizik hovořit z pozice Fedu o „pár procentech dole“; korekce spojené se šířením koronaviru již s ohledem na historická data obavy z potenciálních efektů na reálnou ekonomiku ospravedlňují.

Fed je tu kvůli cenové stabilitě a snaze o maximální zaměstnanost, ne kvůli trhům. A pozorujeme-li větší propojení mezi děním na trzích a reakcí centrální banky, pak je to jen a pouze kvůli potenciálním přelévajícím se efektům, které by prudký pokles na trzích mohl způsobit v reálné ekonomice. Pokud toto budeme mít na zřeteli, absurdity zmíněné výše by se snad našim ústům měly vyhnout…

Trocha makra

Buďme fér. Vyvozuji-li správně, mám za to, že za některými výše zmíněnými komentáři se skrývá myšlenka o ozdravném propadu. „Musíme to nechat trochu sletět, protože jsme předtím rostli nezdravě, moc dlouho“ atd…

Pokud budeme ignorovat dotazy mířené na to, co by ještě byl ten zdravý a co již nezdravý propad (jsme-li opravdu důslední, v tomto myšlenkovém experimentu podle mého soudu nelze dojít jinam než k volání po zániku centrální banky, resp. snad až ke změně současného bankovního systému), tento pohled zcela ignoruje dynamiku ekonomických systémů. Jinými slovy, za voláním po ozdravném propadu je často předpoklad, že centrální banka opět uvolňuje měnové podmínky pod úroveň, kde by se nacházely bez měnově-politické autority. Tak trochu se však zapomíná, že ve světě bez centrální banky by dnes úrokové sazby pravděpodobně klesaly také. Co jiného by mohly dělat, když se objeví virus generující zvýšenou míru nejistoty, nižší vyhlídky budoucího ekonomického růstu a tlak na převis úspor? Ano, opět stokrát omleté, ona záhadná rovnovážná úroková sazba v takové situaci bude klesat (o krátkodobých fluktuacích r* více například zde).

Tedy onen ozdravný pokles ekonomické aktivity spočívá v tom, že centrální banka má ponechat úrokové sazby na stávající úrovni při klesající úrokové sazbě, jež je konzistentní s „neutrální“ úrovní? Takže ozdravný proces je tedy vlastně implicitně o měnové restrikci? No nevím…

Medvědí služba

Poslední myšlenka, která ve mně uzrává již delší dobu, se týká tiskových konferencí centrálních bankéřů. Jejich účelem je lépe komunikovat měnovou politiku směrem k veřejnosti, a to jak té odborné v podobě finančních trhů, tak i široké. Vysvětlování kroků centrální banky má pomoci vybudovat kredibilitu a usnadňovat tak provádění měnové politiky. V poslední době mám však čím dál častěji pocit, že tiskové konference po měnově-politických zasedáních prokazují centrální bance medvědí službu. Reakce trhů je často opačná než po oznámení měnově-politického rozhodnutí, tedy jde pravděpodobně i proti záměrům samotných centrálních bank, s nimiž dané rozhodnutí činily.

Takového příběhu jsme byli podle mého názoru svědky i během úterní tiskové konference J. Powella, kterou mimochodem podle mě předseda Rady guvernérů zvládl skvěle. Stačilo však několik slov o efektech koronaviru a prohlášení, že  centrální banka je prozatím spokojena se současnou úrovní sazeb, nicméně nadále je připravena jednat v případě potřeby, tedy ani v jednom případě nic objevného či nečekaného, a akcie se pod tíhou titulků na terminálech Reuters či Bloomberg stočily do záporu (mám na mysli pouze prvotní reakce při tiskové konferenci, kdy při takto prudkých pohybech v krátkém časovém horizontu jsme s celkem vysokou mírou pravděpodobnosti schopni říci, že se opravdu jedná o efekt Powellova vystoupení a nikoliv náhodný souběh událostí, jelikož existuje takřka nulová šance, že by nám utekl jiný nepozorovaný významný faktor stojící za pohyby kurzu; musel jsem pro případné rýpaly).

Toto není velký problém, bavíme-li se o krátkodobých fluktuacích na trzích. Pokud se však tržní vývoj přes dlouhodobější trvání v reakci na výroky centrálního bankéře výrazněji propíše i o do očekávání veřejnosti, může paradoxně tisková konference práci centrální bance ztížit. V případě Spojených států hovoříme zejména o finančních trzích, v případě malých otevřených ekonomikách typu ČR pak např. o pohybech směnného kurzu.

Netvrdím, že komunikace s veřejností na tiskových konferencích není pozitivem, chraňbůh. Spíše se v návaznosti na ne zcela zřídka pozorující podobný průběh událostí jako v úterý ve Washingtonu ptám, zda není možné komunikaci s trhy a veřejností provádět ještě o něco efektivněji, možná se hodí výraz šikovněji, tak aby docházelo v reakci na slova centrálních bankéřů méně často k tržním pohybům, které budoucí provádění měnové politiky neulehčují. Ne vždy musí nutně více slov znamenat lepší ukotvení očekávání. Možná, že kdyby si Fed v podobných situacích jako dnes vystačil se strohým tiskovým prohlášením, že situaci monitoruje a je připraven v případě nutnosti nadále jednat, hlavní zpráva dne by byla snížení sazeb o 50 bazických bodů, nikoliv Powellova slova o koronaviru a spokojenosti se stávající úrovní sazeb trhy vykládaná jako nedostatečná ochota k dalšímu snižování. Možná, a třeba také ne, alternativní stav světa neznáme…

Mám ale pocit, že komunikaci lze stále dělat trochu lépe, resp., že ne zcela žádoucího pochopení výroků centrálních bankéřů ze strany trhů či širší veřejnosti je na můj vkus pořád dost. Možné hledání alternativ, jak vhodně komunikovat s veřejností a ovlivňovat tak očekávání ještě účinněji, však poněkud alibisticky ponechám na expertech v této oblasti fundovanějších.